Jeden kmen - Mlha (2018)

Mám rád alba, která mají něco navíc. Alba, která přesahují svůj běžný rámec, tedy rámec hudby. Alba, za nimiž se skrývá myšlenka či, v extrémnějších případech, myšlenky, za nimiž se skrývá album. Takové to každodenní šolichání pro srandu si sice také rád pustím, ale ve výsledku těmi, jež mi nejvýrazněji utkví v paměti a něco mi opravdu dají, jsou alba s konceptem jako základem. A pokud jsou koncepční alba, a to hlavně ta druhého řečeného typu, to, co primárně oslovuje i vás, nemůžete si nechat uniknout několik následujících řádku a předmět jejich zájmu – Jeden kmen.

Mlha se ani zdaleka nedrží v čistě hudebních mantinelech, hudba je v tomto případě vlastně jen malou částečkou velkého celku a těžko říct, jestli vůbec tou hlavní. Proto by byl nesmysl, abych recenzi pojal jako pouhé její hodnocení. Další hlavní částí je vizuální stránka, která má v tomto případě dvě podoby – jednou je animovaný film převádějící příběh z textů do podoby obrazů, další byla výstava konaná v Brně. Tu jsem bohužel nestihl a už jen proto má recenze nemůže být plnohodnotnou. Ale co se dá dělat. Inkriminující myšlenkou z níž plyne celý tento projekt je vytvoření historie, kultury, tradic a zvyků jednoho skřetího kmene – Snaga. Autoři projektu tak vytvořili oblečení, předměty denní potřeby i rituální artefakty, texty a mnoho dalšího, což bylo součástí zmiňované výstavy. Jednou věcí z těch mnoha dalších byla také hudba. Ale jakou formu na sebe vzala? Abych citoval jednu nejmenovanou persónu: „Let’s find out!“

Předem bych každého čtenáře chtěl upozornit, že hudba Jednoho kmene se ve většině skladeb pohybuje na samé hranici toho, co se ještě dá nazývat hudbou. Spíše se, až na několik výjimek, jedná o ambientní hudební rituál, což by kde koho mohlo odradit. Prim zde hraje atmosféra tvořená zvuky přírody, boje a každodenních činností, často poměrně nenápadným syntezátorem, bubny a brumletem a jelikož se jedná o skřetí kmen, který je zde vykreslován, tak samozřejmě řevem a rytmickou agresivní recitací (v některých momentech by se snad dalo říci i zpěvem). S tím v podstatě žádný problém nemám, naopak mi takové pojetí poměrně vyhovuje. Mlha se tak pro mě stává albem, jenž jsem schopen poslouchat nanejvýš jednou do týdne a poté si od něj musím opět na pár dnů odpočinout. Ovšem i z tohoto archaického bahna Mrtvých močálů se sem tam vyloupne silně melodický prvek zavánějící určitou čerstvostí, kupříkladu flétna v úvodní Bot, ženský zpěv v Dushum a Navždy ztraceni v mlze nebo kytara v každé skladbě počínaje Mat. Vzhledem k tomu v jakých skladbách se ale kytara vyskytuje a co znázorňuje ženský zpěv se tento dojem čerstvosti postupně promění v zjištění, že se daleko spíše jedná o bludná světélka, ze začátku působící hezky a lákavě, ve výsledku však svádějící poutníka močály ze správné cesty k jeho jistému konci. Každopádně musím říci, že obzvláště výběr Pavlíny „Skrík“ Lukešové na post Mlhy byl skvělou volbou, jelikož z jejího hlouběji posazeného hlasu v některých částech opravdu zamrazí.

Mohl bych teď říci něco málo také k příběhu, ale neudělám to, jelikož dostatek informací o něm můžete najít na oficiální stránce Jednoho kmene, v bookletu nebo v dalších recenzích, případně něco vytušit ze samotné hudby. Navíc z něj, částečně i kvůli jeho jednoduchosti, mám pocit, že má za cíl primárně znázornit jednotlivé prvky kultury kmene Snaga a mentalitu a zvyky jeho členů. Hlavně se to pak týká skladeb Maudhul, Maukum, Kaushatar, Mat nebo Vorroz. Důležitější mi přijde jeho vyznění a vyznění jeho jednotlivých částí. Je dobře známo, že Tolkien se ve svém díle výrazně inspiroval mýty, tradicemi a historií předkřesťanské Evropy, hlavně pak keltskými a germánskými. A z jeho knih to, i při neznalosti konkrétních mýtů nebo historických událostí, je výrazně cítit. Něco podobného se v tomto případě podařilo i Jednomu kmeni – přesto, že se zaobírají fiktivním kmenem Snaga, člověk se nemůže ubránit pocitu, že hudba skřetů je ve skutečnosti hudbou jeho předků. Ne její rekonstrukcí, ale jakýmsi vyjádřením elementárních prvků dob dávno minulých, dob lovců a sběračů. To považuji za vůbec nejlepší možný způsob, jak J. R. R. Tolkienovi vzdát hold.

Kapitolou samou pro sebe je pak DVD, na němž se nachází animovaný film, který Jeden kmen pouští během svých vystoupení. V podstatě se jedná pouze o statické scenérie po nichž velmi pomalu přejíždí kamera, někdy doplněné o symboly, jenž je překrývají. I přes to, nebo spíše právě proto, se jedná o úchvatný zážitek, který nejen že velmi adekvátně doplňuje hudbu, ale ta by bez něj dokonce působila neúplně. Po celou dobu jsem měl pocit, že každá scéna, každý symbol je na svém místě a jinak by to ani nemohlo být, což na mě společně s onou pomalu se pohybující kamerou mělo až hypnotický účinek.

Mám snad jen jedinou výtku, která náleží skladbě Moder Jord. Ta totiž do celého konceptu nijak nepasuje. To by se možná dalo částečně říci i o Navždy ztraceni v mlze, ale ta je alespoň tematicky stále na stejné vlně, což o Moder Jord (v překladu Matka Země) neplatí. Hudebně je sice naprosto v pořádku a poslouchá se příjemně, přestože od zbytku alba se i po této stránce značně odlišuje, ale konceptuálně už ne. Chápu, že se jedná pouze o bonus, přesto působí nadbytečně a v celkovém kontextu nepatřičně.

Abych ale shrnul své dojmy – Mlha je dílem těžkým na poslech, což je dáno i tím, že snad až na poslední dvě mají všechny skladby svůj původ v čistě ambientních kompozicích až posléze rozpracovaných do regulérněji působících písní (stále však spíše v uvozovkách). Hlavně s vědomím celku se ovšem jedná o velmi ojedinělý poslech, který nelze než doporučit.

Hodnocení: Velmi dobré 8/10

Napsal: Mythago

English overview

Jeden kmen is czech ambient/ritual band depicting the life of orc tribe Snaga through music. And not just a music but also through the visual and of course lyrical means. Because of their lack of ordinary song elements and featuring melodies just here and there, their music is very hard to listen to, but when you get used to it the listening is very rewarding one. So although the music is mostly folkish in its essence it’s surely not your everyday folk experience and that is something I’m really grateful for.